O víkendu jsem se zúčastnila Mezinárodního festivalu současného umění v Průmyslovém paláci v Holešovicích.

Celý sál byl zaplněn tak překrásnými věcmi, až z toho oči přecházely. Avšak co vám budu nalhávat, zájemců o umění bylo pomálu. Ani hudební doprovodný program davy nepřilákal. Tedy určitě ani z poloviny takové jako hamburger fest o kus vedle.

V mé dosud neznámé roli vystavovatele jsem musela sebrat odvahu a vyjít ven s obrazy, do kterých jsem dala kus sebe. Nervózně jsem čekala, jestli zaujmou, jak se kdo zatváří… Mlčky jsem pozorovala šourající se návštěvníky. Někteří se ani nezastavili a jen tak letmo hodili očkem, aby se nemuseli dát do řeči. A když už se někdo do řeči dal, většinou to byli lidi stejného ražení, kteří doma taky něco zkouší a přišli se sem inspirovat. Jeden pán mě povzbudil gestem se vztyčeným palcem. Občas lidi mrkli a usmáli se, něco si vyfotili a pak nabrali směr o kus dál. Objevilo se i pár sběračů vizitek a plakátků. Střádali si je do destiček a bylo jim jedno, jestli jde o odkazy na abstraktní díla, sochy nebo náramky. Brali všechno.

Bezesporu to byla cenná zkušenost. Vybičovala jsem se k tomu dodělat rozpracované obrazy a začít nové.  Odnesla jsem si spoustu ponaučení pro příště. Jedno z nich je například to, že při příležitosti jako tahle je lepší vystavit 2-3 větší obrazy, které upoutají pozornost. Spousta titěrných obrázků připomíná spíš blešák a na tuto akci se nehodí. Kupců není zas až tolik a je důležité hlavně získat pozornost.

Všechny mé vystavované obrazy nesly motiv květin. Nejvíce si považuji olejových pláten kosatců a leknínů.

Na veletrh jsem se přihlásila společně s Danem (mým milým), který zde představil svůj nový projekt GOOD PICTURE – výtvarnou fotografii zhotovenou alternativními postupy bez použití digitální techniky. Jde vlastně o formu ušlechtilého tisku ze želatinových negativů.

Dále pak doplnil náš výstavní plácek již dříve vytvořenými obrazy. Bezkonkurenční úspěch sklidila Dívka s pytlem (pracovně jí říkáme Čúza). Padaly poznámky: „Ta ale musela být ošklivá“.  „A má pod tím pytlem vůbec obličej?“ Pravda je taková, že si Dan na záchodě v hospodě vyblejsknul plakát a pak podle něj velmi láskyplně obkroužil ladné křivky. Když došel k obličeji, dostal přelomový nápad vzít jutu a obličej zakrýt.

Děkuji mamince a tatínkovi, že mě přišli podpořit a taky kamarádům, kteří se u našeho stánku č. 52 zastavili na pokec. Moc si toho vážím.

A kde kupujete obrazy s duší přímo od autora vy?