Malování? Proč by ne? 5 důvodů proč malovat

Malování? Proč by ne? 5 důvodů proč malovat

Malování? Proč by ne?

Co se s námi děje, když malujeme, kreslíme? Když člověk označí barvou plátno nebo udělá tah tužkou? Stane se zázrak. 😊

Vážně, je to pravda. Dovol mi namítnout něco proti vžitému přesvědčení, že na malování je nejdůležitější výsledná malba, konečný obraz. Ano, možná nám povedené dílo umožní dostat ocenění, nebo si tím dokonce vyděláme na živobytí, ba se dokonce staneme slavní. Pravdou však je, že nejvíce důležitá věc na malování, je malování samo.

Samotný proces malování otvírá dveře možnosti jít do hloubky, přenést naše vnímání a vyjádřit se, uvědomit si víc sebe sama, stát se otevřenější a vidět krásu světa kolem nás.

To je pro mě hlavním důvodem, proč maluju. Není to lpění na výsledku, ale užívání si onoho procesu.

Přikládám několik dalších důvodů, proč malovat:

Malování pomáhá snižovat stres

Malování umožňuje perfektní únik od reality. Už po pár minutách malování ti může přijít, že tvé problémy jsou fádní. Odpočineš si a relaxuješ. Posílíš svoje vnímání přítomnosti. Nacházíš se „tady a teď“ a prostě jen maluješ.

Buduje rozvahu, vytrvalost, umění se rozhodnout

Je jen na tobě, co zvolíš, jakou cestou se vydáš, jak moc perfektní a realistické, zdobené či strohé, barevné nebo strukturované tvoje obrazy budou. Musíš se rozhodnout. Můžeš rovnou vkročit do neznáma a začít tvořit obraz až na plátně nebo postupovat po malých krůčcích, od náčrtů ve skicáři. Naslouchat své intuici a nechat se jí vést nebo jít podle osvědčených postupů. Chceš poukázat na aktuální politickou situaci, odletět si do pohádky nebo rovnou do neznáma? Dodržovat, nebo porušovat pravidla? Nevzdat to při prvním nezdaru. Setrvat v činnosti, dokud nebudeš spokojen/á s tím, kolik svému obrazu věnuješ času a energie, než řekneš „hotovo“.

Posiluje sebevědomí

Prostřednictvím malování se můžeš vyjádřit. Možná ti tvoje zaměstnání nedává moc možností být kreativní a naslouchat sám/sama sobě. Malování ti pomůže uvědomit si, že jsi lidská bytost schopná tvořit a být kreativní. Při malování se vždy můžeš učit něco nového. S každým obrazem (i obrázkem) začíná nový projekt. Cítíš motivaci dokončit to, co si začal/a. Zažíváš vášeň pro něco krásného a dobrého.

Pomáhá ti ze sebe dostat emoce

Emoce jsou naší součástí. Možná se často nacházíš v situaci, kdy emoce raději potlačíš, aby ses vyhnul/a  konfliktu, nebo v dané situaci není možné jim popustit uzdu. Při malování je dovoleno nechat vše proudit. Intuitivní, přirozená potřeba tvořit má svůj smysl v odhalování pocitů, které můžeš vyjádřit skrze barvu nebo tvar. Malováním nastoluješ harmonii mezi svým srdcem a rozumem.

Rozvíjí mozek

Malování posiluje tvoji představivost. Trénuješ mozek a rozšiřuješ jeho kapacitu. Nenásilnou formou zaháníš stres a navozuješ si příjemnou pohodu. To má blahodárné účinky na to, jak se cítíš, a zlepšuješ tak kognitivní funkce mozku.

Když to shrnu, je nesporné, že malování má blahodárný vliv na zdraví a na život jako takový.

Nejde o to, že finální dílo postneme na Facebook nebo Instagram a příspěvek tam obdrží hodně lajků (i když moje ego vždycky zaplesá), náš obraz visí na výstavě (to je taky super ego záležitost a taky vždycky mám velkou radost), namalujeme si krásný portrét kočky. To vše je jen vedlejší produkt onoho magického procesu, užívání si barev na štětci, prolínání se a vrstvení, čárání a kontrastu… Ale o tom zase někdy příště. 😊

Radost na každý den

Podobné obrázky si můžeš společně se mnou vytvořit na workshopu v úterý 26. listopadu 2019 v 18:45 až 21:30. Více info ZDE.

Vycházím ze zcela jednoduché techniky, která funguje úžasně. Na papír si připravíš barevné pozadí dle své preference. Pak za pomocí permanentní fixy a gelového bílého pera kreslíš květiny dle své fantazie. Spojí se volnost a ponoření se do tvoření.

A v kalendáři si vyčleň místo na 10. prosince večer, kdy se vrhneme na vánoční tvoření dárkových tašek a jmenovek. Více info se brzy dozvíš.

Povídání s Marií Veselskou o kouzlu v malování

Povídání s Marií Veselskou o kouzlu v malování

Míjet všední dny nevědomky, vidět pouze obyčejně bez skutečného povšimnutí je jednoduché. Důležitost okouzlení, kouzlo okamžiku, kouzlo unášení se v proudu a plynutí tvoří nepostradatelnou součást malování. Kouzlo, které umožní vidět krásu a potěšení v každodenním světě. Způsob, jak se spojit s vnitřním umělcem, načerpat inspiraci a touha být kreativní.

Malířka Marie Veselská svým štětcem doslova kouzlí. Uvědomuje si krásu, kterou zachycuje v pravdivosti, a dokáže ji zvěčnit na obraze. Z jejích obrazů krajin a přírody se mi vždycky tají dech. Jako teleportem se rázem ocitnu v neskutečně nádherné a opravdové krajině.

Jsem vděčná, že mi Maruška dovolila zeptat se jí na pár otázek a můžu je sdílet s tebou – čtenářem mého blogu.

Maruška na mezinárodním plenéru malířů v polském skansenu v Kuligowe

Maruško, jak ovlivňuje tvoji tvorbu místo, kde žiješ?

Předně bych měla o tom místě něco málo povědět. Pocházím z malé vesnice Rohatec, ležící na břehu řeky Moravy, a to na Slovácku. Nejbližší město je Hodonín, kde teď žiji, a pokud se jakkoliv dostanu přes řeku Moravu na protější břeh, jsem na Slovensku. Jako malá jsem u Moravy byla téměř denně, můj táta tady taky vyrostl, miloval své rodiště. Byl rybář a učil mne a mého bratra milovat řeku, lužní lesy, rozumět přírodě, cítit ji. Znal každou mřenku v řece. Poznal každého ptačího pěvce. Uměl o tom všem krásně vyprávět. To vše zůstalo ve mně, v mých vzpomínkách. Když mé děti dospěly, osamostatnily se, bylo najednou plno volného času. Tak jsem se vracela tam, kde mi vždy bylo dobře, k řece.

Procházky kolem Moravy, meandrů řeky a do prostředí lužních lesů byly častější a častější. Brala jsem s sebou fotoaparát. Na mých procházkách vzniklo a stále vzniká nesčetné množství fotografií z míst, kam málokdo zajde, a právě proto je to tam krásné, neupravované lidmi a nezničené těžkou technikou. Fotografováním jsem se naučila dívat a vidět. Zachytit v čase proměny listnatých stromů skloněných nad vodou. Odrazy barev ve vodě, odlesky světla a taky stíny bujné zeleně lužního lesa. Vyčkat na světlo, které v určitý moment dopadne právě tam, kde ho chci mít. Vím přesně, že v jedenáct hodin musím být na levém břehu meandru Stará Tichá, abych mohla fotit osvětlený druhý břeh. Vím, že v určitou hodinu musím projít přes to a to místo, dřív než se zvedne černá zvěř, a v určitou dobu už musím z lesa odejít, protože jsem jen návštěva. Zvěř chce mít klid, stromy chtějí spát, šum větru se ztiší a hladina vody zklidní. To je to, co miluji, cítit přírodu znamená cítit život. To všechno má vliv na mou tvorbu malířskou. Vzít štětec a barvy, zkusit dát tu krásu na plátno, bylo docela přirozené. Motivy mých obrazů jsou převážně z okolí Moravy.  

Tichá I, olej na plátně 60x60, rok 2015

Jaké největší kouzlo spatřuješ ve svém kreativním životě, v malování?

Kouzlo. Kouzlo už vzniká tam venku. Proto tam chodím, na kouzelná místa, kde se mi příroda otevře a zalije mne pocit štěstí a radosti. Je třeba toto kouzlo lásky a krásy, kterou od přírody dostávám, uchopit, nezničit, podržet v představě a přenést na plátno. 🙂

Další kouzla pak vznikají při tvorbě samé, dál se rozvíjejí. Jako malíř mám dovoleno snít, svou inspiraci rozvíjet. Dostaví se i emoce, krásné barevné pocity a já je zkouším dát do obrazu. Jde o lásku, nejde jen o krásu, kterou chci zachytit. Obojí chci předat. Když se obraz podaří, je to báječný pocit  –  kouzlo. Vidím, jak se divák rozzáří, úsměv se mu rozvine po tváři a  v očích se objeví záře. Dostal lásku, pohlazení.

Takový obraz rozdává své kouzlo stále dál a dál… To není marné, to má smysl…

Máš nějakou fintu, jak to kouzlo k sobě co nejvíce přitáhnout? Jít mu aktivně naproti, anebo čekat, až přijde?

Myslím, že samo nepřichází nic. Finty nemám. Jen vím, že když miluji přírodu a chci ji malovat, musím s ní žít a být.  Chodím ven často. Nejlépe na celý den, abych nespěchala s návratem. V dobré pohodě a za krásného dne. Dát se lesem obejmout, naslouchat ptákům, nechat plynout myšlenky a přitom i meditovat nebo snít. Obojí je možné. Díky tomu, že lužní lesy mají bujnou zeleň a někdy není možné ani vegetací projít, není možné vždy malovat plenérově, na pomoc mi pak přichází fotografie. Brzy pak, v dobré víře, musím začít malovat. Dokud jsou ty fragmenty přírody ještě v mé hlavě. Většinou konečná kompozice vznikne až na plátně, ale základ už je jasný. Nejsou jen dny pohodové, přichází i dny těžké, a to taky jdu do přírody. Ona mi pomůže a já to vím. Tak vznikl obraz „ Smutný les“, například. Něco jiného jsou vzpomínkové motivy. To jdu do míst svého dětství, obcházím louky, stará slepá ramena řeky Moravy, toulám se okolo rodné obce, vzpomínám a vyvolávám obrazy ve své mysli. Tak vznikl triptych obrazů „Rozlité lúky“, „ Na Staré Moravě“, „ Za naším“ a mnoho dalších.

Na břehu, olej na plátně, 60x60, rok 2019

Podzim na Staré Moravě, olej na desce, 25x30, rok 2017

Mám právě rozečtenou knihu od Elizabeth Gilbert Big Magic. V knize Elizabeth píše o své cestě v psaní a zamýšlí se nad kreativitou. Přemítá, že jednou z brzdných sil může být strach z toho, že nebudeme dost originální. Zmiňuje, že její studenti jí často říkají, že mají nápad, ale bojí se, že už to bylo zpracované, že už to udělal někdo jiný. Ona jim na to odpovídá: „Ano, dost věcí už bylo udělaných někým jiným, ale nebyly udělané právě vámi samotnými.“ Tak mě napadá se tě zeptat, měla jsi někdy obavu, že téma přírody a květin už namalovalo stovky jiných malířů, a je tedy vyčerpané?

Odpovím podobně, ano je nesčetné množství obrazů přírody. Příroda je velmi inspirující, proměňuje se v čase, sama o sobě a taky dílem člověka. Toto téma se nemůže vyčerpat, jako se nemůže vyčerpat figurální nebo portrétní tvorba. Každý člověk je přece jiný a každý strom je jiný, každý pohled a vidění či vnímání jednotlivce je jiné a v neposlední řadě, každý malířský projev je jiný.

Jakou radu bys dala umělcům – nováčkům, kteří se chtějí napojit a více propadnou své vášni k malování?

Každý z nás jde svou cestou, někdo klopýtá, někdo jde pomalu, ale ví, kam jde, někdo jde rychle, ale zase často bloudí. Mnozí děláme chyby a musíme se vrátit. Je to přirozené. Chyby jsou poučné a patří k cestě, kterou jdeme. 

Kritika není špatná věc, je-li myšlena dobře a s cílem vám pomoci, proto kritiku přijměte jen od toho člověka, kterému věříte, že to s vámi myslí upřímně, a ke kterému byste si zašli pro radu v tomto oboru. Malujte s radostí, od začátku mějte obraz rádi, važte si své tvorby. Nepodceňujte se, ale vytrvale, průběžně tvořte.

Malování by vás mělo hlavně bavit, ne zatěžovat. Přeceňování svých možností a výsledků není dobré. S výstavami počkejte, až dozraje ten správný čas.

Častou chybou je, že začínající umělec podcení pravidla řemesla malby, nezajímá se o ně. To je velká chyba, řemeslo je základ.

Občas u začínajících výtvarníků slýchám stesk na to, že neví  co malovat, jako stesk hospodyně, která neví, co má dnes vařit. Tady bych poradila: malujte to, co vás obklopuje nebo oslovuje, nehledejte motivy na internetu, neobmalovávejte je, buďte sví už při výběru motivu. Chtít být jako některý známý umělec je sice hezké, ale být sám sebou je lepší volba. Přeji všem začínajícím umělcům krásnou tvůrčí cestu plnou radosti a inspirace.

Vláda ticha, olej na plátně, 60x60, rok 2019

Máš pro nás nějakou pozvánku na probíhající nebo blížící se akce, kurz, výstavu?

Děkuji za možnost pozvat začínající výtvarníky na workshop v Chotěboři ve dnech 16.-17.11. 2019. Celý workshop je určen začínajícím umělcům. Budu se těšit na nové tváře. Bližší informace jsou v mých událostech na facebooku.

Je příjemné vystavovat a ještě příjemnější je pro mne, když mohu pozvat milovníky umění na svou autorskou výstavu. Využiji tedy této příležitosti a zvu milé čtenáře tohoto blogu na autorskou výstavu, která se uskuteční v Čajovně Galerii Kyjov od 4.11. do 28.11. 2019. Na ni naváže autorská výstava v Karlovicích, v Art Galerie v Penzionu U řeky. Výstava poběží od 29.11. 2019 do 17.1. 2020.

Jste srdečně zváni, milí přátelé.

Děkuji Maruško za milé povídání. Přeji ti hodně dalších výstav a kouzelného malování. 

 

 

Holčičí pokec tak trochu jinak – POVÍDÁNÍ S LIN

Holčičí pokec tak trochu jinak – POVÍDÁNÍ S LIN

V dnešním článku tě zavedu na tak trochu jiný holčičí pokec. Vyzpovídala jsem moji kamarádku LINDU GREG.

S Lindou nás spojuje mimo jiné i vášeň pro umění. Zavedly jsme společné „malovací sessions„, které tkví v tom, že se sejdeme, povídáme si, hodně filozofujeme a taky malujeme.

Přišlo mi zajímavý, kousek toho našeho povídání ti zprostředkovat a dovolit ti nahlédnout pod pokličku toho, jak LIN tvoří a co jí malování přináší. Sama jsem totiž velký zvědavec, tak proč nenahlédnout do zákulisí?

Jak se změnil tvůj způsob vidění světa, když jsi začala přijímat kreativitu?

Asi jsem byla svým způsobem vždycky otevřená kreativitě. Vždycky mě bavilo a fascinovalo divadlo a osobní projev a kam až se dá jít ve smyslu sebeprezentace a vyjádření. Kde je hranice trapnosti a kreativity. Pak jsem začala dělat divadelní improvizaci a zjistila jsem, že ta hranice je přesně tam, kam si ji sama položím.

Co se týče malování, tak je to podobné v tom smyslu, že jakmile jsem si uvědomila, že každé dílo je úžasné, protože NENÍ DOKONALÉ a že chyba je přítel, že mi otvírá nové možnosti a že moje výtvory se můžou dokonce i nelíbit 🙂 a vůbec nic to neznamená, že nebudu horším člověkem, ani se za to nemusím stydět, strašně mě to uvolnilo a taky můj pohled na okolí. Nikdy jsem nebyla kritická a nijak zvlášť nesoudila, ale myslím, že i toto se ve mě ještě víc posunulo. Schopnost přijímat jiné, nekonvenční, mnohdy ulítlé, úchylné a  nedokonalé a vidět v tom tu krásu a energii.

Přináší ti kreativita růst? Může to být vyšší sebedůvěra, citlivost, intuice, fyzický růst dovedností a koordinace nebo větší představivost, myšlenky, sny, vnitřní dialog. Prostě seznam všech změn, které zažíváš, když tvoříš.

Myslím, že hlavní, co mi malování dává, je radost. Radost z toho, že něco začnu a taky dokončím, že i když na to nemám odborné vzdělání, povede se mi vytvořit něco, co se třeba lidem líbí a chtějí to domů a děla jim to společnost a radost. A to je prostě parádní pocit, který se neomrzí a žádný report ani skvělá prezentace v zaměstnání vám něco takového nepřinese.

Prozradila bys tvoje osvědčené typy, jak posílit kreativitu? Je to cvičení, meditace, mít uklizeno 😊, pravidelný režim?

Na tohle jsi lepší ty, Kačí. :). Než jsem otěhotněla, tak jsem si vždycky ráda k malování nalila skleničku silného červeného vína. Ne vždy jsem ji i vypila, ale tak nějak pro ten pocit – umělkyně se sklenicí vína v ruce uvolněně a vášnivě cáká barvy na plátno… To je myslím představa, která baví většinu z nás :). Vtipné je, že pak to víno vystřídal čaj – to už je míň sexy představa, že? 🙂 – ale to uvolněné „cákání“ barev tak nějak zůstalo.

Obecně, abych v sobě podporovala tvůrčí náladu a hlavně otevřenost, tak se snažím navštěvovat výstavy – především abstraktní tvorby – chodit hodně ven, vnímat děti. Děti jsou úžasní lektoři probouzení kreativity. Někdy si všimněte z čeho všeho může být hračka a že „telefonovat“ jde nejen telefonem 🙂

Když si promítneš svou tvůrčí cestu, reagují tvé obrazy i na změny v tvém životě? Jedná se o transformaci určité situace? Zpracování emocí?

Reagují. Rozhodně. Je to strašně zvláštní. K plátnu jdu vždycky s totálně otevřenou náladou, myslí, nevímčím 😀 … Prostě vůbec netuším, co budu dělat, jaký je cíl. Jen musím mít správnou náladu. Klidně smutnou, negativní, naštvanou, nebo naopak superpozitivní, ani to nezkoumám, ale musí být „nálada na malování“. Asi prostě ve mě jakoby musí něco být. Něco, co chce ven, co chce dostat barvy a tvar a zhmotnit se na plátně. A taky to tak dopadá. Moje obrazy jsou naprosto pocitová záležitost. V průběhu času jsem se posunula, že třeba víc přemýšlím o barvách, nebo používám víc různých technik, ale stále zůstalo to, že mě vede moje momentální nastavení, emoce, pocit, energie… nevím, co je to, ale líbí se mi to 😀

Jakými stádii obvykle procházíš než vznikne hotové dílo? Připravuješ si koncept? Máš dopředu vybranou barevnou paletu? Kdy poznáš, že je hotovo?

Tak tady jsem předběhla otázku  – viz. předchozí odpověď 🙂 Pardon, to ta moje ukecanost.

V okamžiku, kdy začneš pracovat se svou kreativní intuicí, vidíš, že se odráží ve tvé tvorbě? Jak? Jak se u toho cítíš?

No, jak jsem popsala v minulých odpovědích, vlastně moje kreativita pracuje se mnou, ne já s ní 😀 A cítím se u toho parádně… tak jinak. A asi i proto se moje IG stránka jmenuje „the other moods“ … opravdu jde prostě o jiný, zvláštní druh nálady a naladění.

Je něco, co bys chtěla vzkázat ostatním, kteří chtějí probudit své kreativní já?

Půjčím si od svého principála v Hrajdivadlo.cz heslo: Nic není špatně a chyba je kámoš! … Platí to ve všem co děláme. Takže nebojte se dělat chyby. Z nějakého důvodu, když přijde na tvoření a kreativní práci, nejkritičtější býváme vůči sami sobě. Utište svého vnitřního soudce jednoduchým „no a co?!“ a mějte radost z toho, co děláte.

Děkuju Linďul za otevřevnost a přeju Ti hodně úspěchů a radostného tvoření.  Těším se na další „malovací session“! 

Pokud jsi dočetl/a až sem a cítíš taky chuť tvořit, rezervuj si své místo 17. října od 18:00 na mém workshopu RELAXAČNÍ MALOVÁNÍ KVĚTIN v kreativním epicentrum Vzletná!

Napiš mi na e-mail kykatkadesign@gmail.com nebo mě kontaktuj na tel. 724 158 384!

Na varhanní koncert beru 3

Na varhanní koncert beru 3

Ve čtvrtek 8. srpna se chystám do Karlových Varů. Pojedou se mnou tři obrazy, které jsem vytvořila speciálně pro událost Benefičního koncertu na podporu hospiců husitské diakonie.

V kostele sv. Petra a Pavla vystoupí slovenská mezzosopranistka Eva Garajová, Kristina Fialová zahraje na violu a Michaela Moc Káčerková na varhany. Koncert začne v 19:30 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu J.C.F. Fischera a zazní skladby Petra Ebena a Johanna Sebastia Bacha.

Na varhanní koncerty Michaely Moc Káčerkové chodím „moc“ ráda.

Ráda čerpám inspiraci z jedinečné atmosféry linoucí se kostelem. Když zazní silné a pronikavé tóny varhan, které jsou spjaty s daným místem, prožívám velmi silné emoce. Někdy mi naskočí husí kůže, jindy se mi derou slzy do očí. Pak přijdou okamžiky radosti a veselosti, fantazie rozehraje svou hru a já si představuji útržky příběhů, které se tu za doprovodu hudby odehrávají.

Často se mi v příběhu zjeví jakási nadpozemská bytost. Rozverná a rozpustilá, stále se radující, tančící a poletující. Učí nás, jak se ladně pohybovat, naslouchat a prociťovat. Prostě Anděla z obrazu, který jede se mnou.

 

 

 

Občas mám tendenci začít počítat do rytmu. Na, na, na, 4, 5, 6…  Dozvěděla jsem se, že Bach při své tvorbě pracoval s matematickými principy. Například přiřadil jednotlivým hláskám svého jména čísla podle pořadí v abecedě (B = 2, A = 1, C = 3, H = 8), pak je sečetl a dostal výsledek 14 – s tímto počtem not pak Bach v jednotlivých motivech často pracoval (Zdroj).

 Každý koncert pro mě představuje jedinečný zážitek. Beru to jako setkání se svým vnitřním umělcem. Dostaví se pocit duchovní sytosti a obohacení. Cítím takový pocit bezpečí, jako by mě můj anděl vzal pod svá křídla. Tak přesně o tom je obraz Andělské křídlo

Když  jsem dostala pozvání na tuto akci, přemýšlela jsem nad motivy obrazů. Odcházela jsem právě z koncertu z kostela sv. Františka v Praze. V povznášejícím se rozpoložení jsem přecházela Karlův most. Celé nebe bylo zalité červánky. A právě tento jediný okamžik způsobil, že barvy západu slunce se linou napříč celou sérií obrazů  ANDĚLSKÉ HRANÍ- Anděla, „14“, Andělské křídlo.

Moc se těším na čtvrtek a na Karlovy Vary!

A zajímalo by mě, jestli mezi vámi mám posluchače a milovníky varhanní hudby? Nakouknete někdy rádi do kostelů a obdivujete díla starých mistrů?

 

 

Trubači trubte! Výstava zahájena!

Trubači trubte! Výstava zahájena!

Tuto neděli odstartovala výstava mých obrazů ve vegetariánské restauraci Natureza v Hellichově ulici v Praze.

Obrazy budou zpříjemňovat atmosféru mého oblíbeného místa během celého měsíce srpna. Přijďte na vynikající vegetariánské jídlo, pití, posedět na venkovní zahrádce a prohlédnout si moji tvorbu za poslední rok.

Vernisáž jsem pojala symbolicky jako oslavu prvního výročí Kykatky. Bude tomu totiž přesně rok, co jsem pod tímto jménem začala tvořit, pomáhat klientům s jejich interiéry, malovat obrazy na přání a vlastně i psát články, jako je tenhle, na svůj blog. Rok od doby, kdy jsem sebrala odvahu a vydala se za svým srdcem.

Svému vnitřnímu soudci, hodnotiteli, náčelníkovi a všem těm hlasům, které mě neustále kritizují, porovnávají, popohánějí, vymýšlejí nové věci, mají strach a chtějí mít vše perfektní, jsem pro tento slavnostní večer dala vale. A upřímně, i když přesto párkrát nezvaně zabouchali na dveře, podařilo se mi udělat prostor pro chvíle oslavy, naplnění, radosti, lásky, vnitřního klidu, síly a jasnosti.

Moc mě potěší, když výstavu navštívíte a dáte mi vědět, jak se vám líbila. Všechny vystavené obrazy jsou prodejní. Když se vám nějaký obraz zalíbí tak, že ho budete chtít domů, neváhejte mě kontaktovat dřív, než vám ho někdo vyfoukne.

Online galerii najdete ZDE.

Festival umění

Festival umění

O víkendu jsem vystavovala na Festivalu umění v Lysé nad Labem. 

Ještě plná dojmů sepisuji tento text. Festival umění mi zní tak hezky. Představím si vystavující umělce obrazů a soch, hudbu, workshopy, přednášky. Lidi, co mají chuť tvořit, zajímají se o umění a chtějí se pokochat krásou. Vědí, že obraz přímo od umělce s nimi může promlouvat a budí emoce. Takový obraz, když si přivezou domů, má úplně jinou sílu a nikdy se nemůže vyrovnat tomu z obchodního domu, který je většinou jen vytištěný na „plátně“, možná ručně malovaný v Číně.

Vždycky je to o lidech… Očividně přijít se podívat na festival bez igelitky, bylo snad nemožné, a hodně mladých lidí asi raději vyrazilo na hudební festival Colors of Ostrava, který se konal ve stejnou dobu (čemuž tedy rozumím).

Z celého festival jsem nejvděčnější za poznání se s těmito dvěma úžasnými ženami.

Marie Veselská (vlevo) přijela na festival až z Hodonína a její obrazy můžete najít, zde na jejích facebookových stránkách nebo koukněte na instagramový profil.

Vladislava Přibová (vpravo) to z Nymburka měla na festival celkem kousek a její obrazy můžete najít zde na jejím instagramovém profilu.

Milovníci krajinek a zasněných zátiší jsou z jejich tvorby nadšení. Sama jsem se na jejich obrazy nemohla vynadívat.

 

Mě (uprostřed :-)) snad poznáte a obrazy víte, kde si prohlídnout.

Kdo by chtěl obrazy vidět naživo, mám pro vás skvělou zprávu.

Od 29. července po celý srpen budou moje obrazy viset v restauraci Natureza v blízkosti Malostranského náměstí v Praze. Neváhejte přijít, dát si dobrý oběd nebo večeři, posedět v příjemné venkovní zahrádce a prohlédnout si, co jsem vytvořila.

A 8. srpna budu vystavovat na krásné události Benefičním koncertu na podporu hospicové péče „Pocta Petru Ebenovi“ v Karlových Varech, který bude probíhat v rámci Mezinárodního hudebního festivalu J. C. F.  Fishera.

Tak a teď se prosím usmějte smile  A až budete venku darujte úsměv třeba řidiči autobusu, paní prodavačce, zdravotní sestřičce nebo jen tak kolem jdoucímu. Možná až vám nebude do zpěvu, někdo ho daruje zrovna vám. wink