Ještě stále můžete navštívit výstavu mých obrazů ve vegetariánské restauraci Natureza na Újezdě. To, že se výstava koná právě ve vegetariánské restauraci, není náhoda. Nemůžu o sobě tvrdit, že jsem vegetarián nebo vegan, ale maso se snažím omezovat. Při vaření často a ráda zkouším nová vegetariánská a veganská jídla. A když už jdu někam na oběd nebo večeři, dávám přednost právě vege restauracím. Velkou inspirací mi je influencerka Kamu, která přináší nejen vegetariánské recepty, ale snaží se také třeba poukazovat na problémy s plasty a něco s tím dělat.

Veganství všichni nějak tak automaticky spojujeme s jídlem. Setkáváme se s ním často i v kosmetice nebo v módě.

Ale co být VEGAN v interiérech?

Při zařizování interiérů k tomu rozhodně přihlížím a zajímám se.

Dnes si už asi potřetí pouštím přednášku Jany Pěkné o etickém designu (zdroj informací pro tento článek). Velmi se mi líbí Janin postoj k tomuto tématu. Spojila totiž problematiku veganského designu se slow designem. Pozastavuje se nad ekologií, v níž právě veganský styl trochu pokulhává. Když se snažíme nahradit přírodní materiály, jako je například kůže, materiály umělými, mívá to negativní dopad na životní prostředí. (Určitě jste slyšeli o tom, že se při praní z umělých oděvů uvolňují mikročástečky a znečišťují vodu.)

Převyprávím vám jeden alarmující a odstrašující příběh o krásné sedačce. Příběh o tom, co se děje před tím, než se zpracovaná kůže dostane do fabriky v Itálii, kde už další proces jistě probíhá podle nejlepšího vědomí a svědomí. Na výrobu sedačky je potřeba 8 kravských kůží. Ty se většinou zpracovávají v koželužnách v Indii. Jak to v takových koželužnách chodí, si můžete přečíst třeba v tomto článku. A tím ten příběh nekončí. Je totiž dost možné, že kravská kůže pochází z Brazílie, kde se kvůli chovu obrovského množství krav ničí tropické pralesy. Jen v Brazílii se zabije 100 000 krav denně.  A tak jedna sedačka může mít skutečně obrovský negativní dopad hned na několik různých míst na naší planetě.

 

Naštěstí vznikají nové přírodní materiály, kterými lze živočišné materiály nahradit. Slyšeli jste například o materiálu zvaném PINATEX? Jedná se o textilní alternativu kůže. Vyrábí se z ananasových listů, které jsou na plantážích téměř odpadovou hmotou. Více v článku zde. V Čechách jsem zatím použití tohoto materiálu moc nezaregistrovala, ale snad se brzo objeví i u nás.

Další biologicky rozložitelnou náhradu kůže představuje nová technologie výroby kůže z hub. Na stránkách https://www.mycoworks.com/ se dozvíte více. Nebo koukněte na stránky této firmy http://www.modernmeadow.com/, která se snaží vypěstovat kůži na základě DNA. Tyto technologie mají před sebou ještě dlouhou cestu, ale i tak zní hudba budoucnosti.

Alternativy k běžné kůži hledá i český designér Tomáš Rachůnka, kterého vyzpovídal CZECHDESIGN v tomto článku.

 

 

Záleží hodně na nás samotných, jaké věci poptáváme a co jsme ochotní koupit. Téma je mnohem komplikovanější než se zdá. Cítím velkou potřebu přistupovat k nákupům s rozmyslem a vděčností. Nenechat se vláčet reklamami a výhodnými nabídkami firem typu AliExpress. 

Vím přesně, co bych poradila svým klientům při rozhodování, jakou sedačku si vybrat. Určitě bych kladla důraz na pídění se po původu použitých materiálů na sedačku. (Bohužel ne vždy to lze, protože ani prodávající firmy to kolikrát nevědí). Chtít mít záruku, že při výrobě netrpěla ani zvířata, ani lidé. U některých výrobců mají materiály certifikát potvrzující šetrné získávání. Přednost bych rozhodně dávala lokálním zdrojům a výrobcům, aby materiály nemusely cestovat přes půl světa.